Jak poznat, co mě doopravdy baví?

Také si někdy kladete otázku, jak poznat to, co Vás dělá doopravdy šťastnou a které věci naopak děláte pro radost druhých?

Jakožto ženy máme spoustu povinností. Chodíme do práce, staráme se o domácnost, nákupy; přemýšlíme, co uvařit k večeři. Jsme matkami, přítelkyněmi, milenkami a manželkami.

Na osobní kratochvíle, které nás nabíjejí a dopřávají pocit „Jo, tohle mi dává smysl„, bychom si měly dělat pravidelně prostor.

Když už si čas sama pro sebe vynahradíte, zamýšlíte se také nad tím, jestli Vás daná aktivita doopravdy naplňuje? Možná to je divná otázka, nicméně…

Musela jsem si ji několikrát položit já sama. Někdy jsem se totiž pouštěla do věcí, které mě nebavily. Vypadaly ale navenek dobře. Běhala jsem nesmyslně dlouhé trasy i přesto, že mi více vyhovovaly ty kratší. Proč? Protože jsem se mohla pak „pochlubit“ ostatním.

Zajímala mě spíše reakce okolí než to, jak jsem se u dané aktivity cítila já.

Čím se tedy řídit?

Asi Vás to nepřekvapí: vnitřním pocitem – na této cestě tím nejdůležitějším ukazatelem. 🚦

Mou stopkou – tedy tím „negativním ukazatelem“ – začala být nervozita. Tento pocit se objevoval častěji a častěji. Nějakou dobu jsem ho potlačovala, ale stále se vracel. Nechápala jsem to. Vždyť jsem v tom, co dělám, dobrá. Objektivně možná ano. Ale moje duše měla jiný názor.

Ptejte se tedy sama sebe:
💠 Jak se po konkrétní aktivitě cítím? Jsem unavená nebo nabitá energií?
💠 Těším se na ni nebo ji dělám proto, abych ji měla za sebou a mohla ji odškrtnout ze svého diáře?
💠 Pustila bych se do ní, i kdyby se nikdo nedíval?
💠 A pro mě nejdůležitější otázka: Dělala bych ji, i kdyby mě nikdo jiný za ni nepochválil?

Proč se tím vůbec zaobírat?

Protože:

• je důležité dobíjet baterky i sama sobě
• je potřeba dopřát si radost pro své tělo, mysl i duši

Jedině tak můžeme být spokojené a šťastné – pro sebe i pro okolí.

Jak to dopadlo s mým běháním? Opět jsem si ho zamilovala. Dělám to ale tak, jak je to mému tělu příjemné. Uběhnu pár kilometrů popř. pokud mám pocit, že si více užiji procházku, nasadím „pouze“ rychlochůzi.

Proto už nepoužívám ani chytré hodinky, kterými jsem se dokázala vystresovat myšlenkami typu „Hm, dnešní průměr nic moc. Minule to bylo lepší„.

Jednoduše jsem se přestala řídit vnějším hodnocením a začala poslouchat to, z čeho má radost mé tělo.

📖 Tip na článek: Poslouchej své tělo. Co když ale nemá pravdu?

Netvrdím, že nás každá činnost musí naplňovat pocitem štěstí. Některé řadíme mezi „povinnosti“, které by měly být udělány.

Když si ale uděláme čas na sebe, proč si nedopřát to, co nás dělá opravdu vnitřně šťastné?

Zkusme se tedy řídit tímto:

Přeji pohodový den 🙂