Zklidněme na cestách: fenomén zvaný Slow travelling

Asi to známe všechny. Celý rok se těšíme na dovolenou, ale jakmile se z ní vrátíme, potřebovaly bychom další týden na regeneraci. Chtěly jsme navštívit všechny významné památky sepsané v průvodci a tak jsme měly od rána do večera nabitý program.

Dovolená sice byla úžasná a plná zážitků, ale po příjezdu domů se necítíme odpočinuté – ba naopak.

Proto bychom mohly zvážit variantu cestování zvanou slow travelling (=pomalé cestování). Není to žádná novinka, ale spíše znovuobjevený a diskutovaný fenomén.

Osobně jsem pomalé cestování (aniž bych tento pojem znala) poprvé vyzkoušela na severu Itálie. Sbalila jsem batůžek a vyrazila ho hor lemující jezero Lago di Como. Měla jsem koupené letenky a první noc ubytování v místním hostelu. To bylo vše.

Popravdě musím říct, že taková „nepřipravenost“ byla na mé poměry dost nevídaná (vážně jsem byla plánovací maniak). Nějak jsem ale cítila, že potřebuji z tohoto vzorce vypadnout a proto jsem si naplánovala pouze minimum.

Co si pod pojmem slow travelling představit

Slow travelling je typem cestování, kde se spíše než na množství zážitků klade důraz na jejich prožití – i za cenu toho, že nestihneme vidět vše, „co bychom měly“.

Mělo by obsahovat dvě základní části:

Autenticitu

• poznáváme místní kulturu
• zajímáme se o historii
• stravujeme se v místních podnicích
• nakupujeme u lokálních prodejců, a máme tak možnost:
• mluvit s místními lidmi, kteří:
• nám mohou doporučit málo turisty vyhledávaná místa (o to autentičtější pro místní region)
• můžeme se naučit nové dovednosti (v Itálii upéct pizzu)

Minimální dopad na životní prostředí

• cestujeme hromadnou dopravou
• jíme jídlo lokálních výrobců
• snižování, resp. mírnění uhlíkové stopy

Pro mě osobně je slow travelling úžasný nástroj, jak si na dovolené doopravdy odpočinout.

Popravdě: neumím být úplně bez plánu a na dovolenou vyrazit zcela „nepřipravená“ . Co jsem se ale naučila, je si dovolit užívat pohodu daného místa a rozhodovat se podle toho, co se mi v danou chvíli chce
(to, co mi říká moje 💛, ne můj plán).

Než na dovolenou vyrazím, letmo si projdu na internetu místa a významné památky v okolí a zjistím si základní informace (např. jestli se na má vysněná místa jednoduše místní dopravou).

Tipů na výlet mám klidně připravených více, než jsem schopná zvládnout. Možná to zní v rozporu se slow travelling – má to však jednu výhodu: každé ráno si mohu vybrat z vícero možností. ⛱️

Ale také nemusím!

Mohu si sednout jen na náměstí či se toulat místními uličkami nebo přírodou. Bez konkrétního cíle. Bez mapy.

A ono to vážně fungovalo! Mým cílem u komského jezera bylo pěšky projít místní hory a poznávat městečka na pobřeží. Každý večer jsem zhodnotila své fyzické síly a zarezervovala si ubytování na příští den. Spala jsem v chatách, hostelech či penzionech provozovaných zdejšími lidmi.

📕 Tip na knihu:
Slow travelling je hezky popsaný v knize Roma mi Amor. Nenajdete zde konkrétní tipy, jak jej praktikovat, ale určitě nasajete atmosféru myšlenky, kterou pomalé cestování má.

Lehké a inspirující čtení – doporučuji právě na dovolenou! 🙂

V kopcích jsem tak měla možnost povečeřet u stolu s místní italskou rodinou, která připravila vynikající pizzu z lokálních surovin.

Dozvěděla jsem se spoustu věcí o životě a tradicích místních obyvatel a objevila místa, kam se „klasický“ turista málokdy dostane.

Není dovolená jako dovolená

Mnoho stresu si na dovolené vytváříme samy. Ne nadarmo pochází slovo „dovolená“ od slova „dovolit si„. Během volných dnů bychom si měly hýčkat to, že nic nemusíme a děláme to, co právě chceme.

Že můžeme jen tak být a vytvořit si myšlenkové a časové vakuum, které nám dovolí vypnout a vyjet z naučeného stereotypu.

Dovolme si tedy relaxovat, dělat to, na co nemáme během roku čas a poslouchat své potřeby a touhy.

Slow travelling můžeme vyzkoušet i během víkendu či při procházce domů z práce. Doopravdy musíme koukat do mobilu, zda jdeme správně? Nemůžeme se jen tak chvíli toulat?

Zkusíte pomalé cestování? 🎒